Večeře

Lustrem zaslepený výhled z okna
Propadává tiše vlastní pamětí,
365 dní rok má,
ty co přijdou asi uletí,
jen teď si pískat smím,
jen teď se to dovím,
jen teď slyším ta slova,
že by se mělo začít znova.

A proč a proč, když už to tu je,
všechen večerní déšť
vám záhony zaleje 
a protože jsi skvělá,
tak proč se opět setkat, tam kde se obzor bělá.

Při půlnoční cestě městem
Se kývou měsíc, lampy,
Vyhýbám se neřestem
A zakopávám o roh rampy
Asi jsem smutný,
Je to nutný
A trochu nudný
A sny mám hrůzný

Nenuď, nebuď jiná než znám
To mě dost děsí,
Klid tu neudělám
ve chvílích absolutních
Ty oči svítí bíle, silou nerozlučných

Před prahem Tvých nocí,
Kdy se světí dny,
Neví přesně co se nosí
Snad nebude ten poslední,
Jsi světlá,
Jsi metla,
Jsi návyk,
Jsi všechno,

Proto, proto, že žiješ na stejný zemi,
Je to důvod křičet,
Je to důvod Tě mít
Vybuchla Etna, Stromboli,
Jinak to nebolí, nebolí